Od mala jsem si myslela, že muži se ženami nemůžou být kamarádi, vlastně to nebylo zvykem a ani jsem to kolem sebe u ostatních neviděla. A tak jsem vyrůstala s tím, že není normání být s muži kamarádka až taková, že bych s nima a s klidným svědomím mohla jen tak jít posedět na kávu… Přece mezi mužem a ženou tam vždycky něco musí být… !
A tak jsem byla vůči mužům úplně zavřená. Ano měla jsem kamarády a většinou jsem se právě s muži bavila nebo jsem se s nimi cítila volnější než s ženami. Když jsem začala být nějakým mužům více otevřená a začala více cítit sebe, okamžitě se do mě zamilovali, trápilo mě to nebo tím skončilo naše kamarádství.
Pak přišel můj dlouholetý partner, který měl tak jako já jasně dané, že přeci nebudeme chodit na kafe s druhým pohlavím, že to vlastně není vůbec možné, protože on zná muže a přesně ví, že ženy a muži nemůžou být kamarádi. Vždyť to tak mají všichni kolem, tím, že s někým jdeš ven, mu dáváš nějakou naději… Přijala jsem to jako realitu, prostě tak to je, smiř se s tím !
Na Ibize jsem ale viděla něco jiného. Viděla jsem kamarádství mezi muži a ženami a vlastně jsem tomu nevěřila. Přišlo mi to divné, ale šla z toho cítit Pravda. Když jsem pak potkala své bratry Jeremiho a Phillippa, uvědomila jsem si, že je miluji a že s nimi chci být v kontaktu, protože je to jako moje rodina, někdo, koho vím, že znám tisíce let, ale necítím k ním žádný partnerský vztah nebo zamilovanost.
A tak v jeden jasný den jsem zjistila, že mám problém s muži. Na Ibize je spoustu silných vědomých mužů, kteří jsou v Pravdě a ve své síle, kteří ví a kteří také cítí. Jsou zde úplně jiné vztahy, řekla bych mezi muži a ženami už od dětství – více otevřené. Nebyla jsem na tuto sílu mužů a jejich otevřenost připravena. Nejeden z nich mi řekl, že tam, kde je méně slunce, jsou lidé více uzavření, tak jako já. Tohle mě dostalo. A na čem to poznali? Třeba podle obejmutí, když někoho vítáš a zdravíš…Měli pravdu. (ano dnes už vím, že obejmutí vám o druhém řekne mnohé 🙂 )
Tím, že jsem si to uvědomila, jsem tento starý vzorec mohla pustit. Najeli mi všechny situace, jak jsem se k mužům chovala. A to všechno bylo spojené s tím, že jsem nebyla ve své síle, nesebeláska. A tak jsem s muži soupeřila, chtěla jsem vaši pozornost, chtěla jsem vám dokazovat, že jsem dobrá, chtěla jsem, abyste mě pochválili, abyste mi řekli, že věci dělám dobře a hlavně, abyste mě respektovali. Chtěla jsem se vám vyrovnat, co vyrovnat, ha, přiznávám se, chtěla jsem být dokonce lepší a silnější než vy!
Nedovolovala jsem vám mužům, abyste měli city, abyste vůbec dávali najevo, co cítíte. Byla jsem tak slepá. Bojovala jsem s vámi o to, kdo je lepší, kdo je silnější, kdo je chytřejší, vlastně úplně o všechno. Bojovala jsem i ve vztahu a čím víc jsem bojovala, tím se mi toho méně dostávalo…
Tyto vzorce jsem pustila a byla připravena. Chtěla jsem kráčet vedle mužů bok po boku, bez bojů, pouze v čistotě a v úctě a lásce… Začala jsem být ženou a muži mi to začali zrcadlit.
Když jsem šla s muži na skály hledat krystaly, řekli mi, že je mám vést, protože moje intuice je silnější a oni čekali na mě, na mé kroky. Uvědomila jsem si, že něco je úplně jinak…
Začala jsem se vám mužům více otevírat, důvěřovat vám, podporovat vás, naslouchat vám, neradit, nesoudit a nedělat vám matku. Chápat vás, co zažíváte a co cítíte, co je pro vás důležité, byla jsem zde pro vás a vy pro mě. Uvědomila jsem si, jak jste uvnitř citliví a jak je to nádherné. A že jste vedle mě nikdy ani nemohli být muži nebo jsem vám nedala tu šanci. Ach, jak jsem si uvědomovala své chyby a žádala jsem o odpuštění a nastalo léčení. I já jsem začala mluvit o mých slabostech a úplně jsem začala polevovat, být citlivá, jemná, ale i divoká a nespoutaná, být žena a sdílet všechno to, co cítím a naučila jsem se vám říkat Pravdu, věci neskrývat. Najednou se z vás muži stali mí bratři, mé srdce se začalo otevírat.
A možná, nějaký muž mohl cítit ke mě něco víc, ale byla zde s největší láskou položena rovina pravdy, bylo to přijato a uchopeno a zůstala čistota, kamarádství a láska. Byl to možná pocit, který můžeme mít, když se někomu otevřeme tak, že jsme se ještě nikomu předtím takto neotřevřeli a začali tak cítit, že toho člověka prostě milujeme, že mu můžeme věřit…ale to je právě ten začátek otevření se ženám – mužům. Tohle je normální a s rovinou a sdílenou pravdou je pak hned jasné, jak se věci mají.
Byla jsem tak šťastná! A ano, začala jsem s muži být kamarádka. Od té doby jsem zažila nepopsatelně mnoho nádherných okamžiků s muži. Velmi čistých a hlubokých. KAMARÁDSKÝCH.
∞ A tímto nyní děkuji všem mužům, které jsem za svůj život poznala a potkala a které ještě potkám.
A děkuji všem vědomým mužům, kteří jsou kolem mě, kteří jsou v abolutní Pravdě a čistotě, ve své síle a jsou otevření. Mužům, kteří jsou sami sebou, na nic si nehrajou a jsou šťastní, kteří dokáží mluvit i o svých bolestech nebo strachu.
Děkuji mužům, kteří umí projevovat lásku, dokáží ukázat svou citlivost, ve které já vidím nádheru a obrovskou sílu. Sílu mužského srdce.
Je vás mnoho, víc, než jsem si dokázala představit. A já tak děkuji každému z vás a vy víte, cítite, koho myslím.
Děkuji, děkuji, děkuji. Děkuji za to, že prostě jen Jste. Ano, jste úžasní!
Děkuji vám za vše, i za to, což mi určitě s radostí potvrdí spoustu žen, že je díky vám svět a život mnohem krásnější <3
Miluji vás a ctím vás. ∞
S hlubou láskou a respektem.
Hanka
