Snáze uvěříme lži, kterou jsme slyšeli už tisíckrát, než pravdě, která byla vyřčena poprvé.
Víte, proč byla rostlina konopí zakázána? Kdo stál za propagací, že je to těžká droga na kterou se umírá? Čemu a komu tato rostlina stála v cestě?
V roce 1937 si pan Du Pont z firmy Du Pont patentoval nový postup výroby papíru ze dřeva. Jeho společnost se zajímala o syntetická vlákna a zpracování celulózy.
Jejich cíl byl jasný, chtěli nahradit přírodní vlákna syntetickými. Ale v cestě jim stál vážný konkurent dřeva – konopí, které za 14 týdnů poskytuje na stejné výměře čtyřikrát více dřeně než stromy za 30 let.
Tak začala spolupráce s panem Hearstem, novinovým magnátem, který měl eminentní zájem o papírenský průmysl. Na pěstování konopí se tenkrát nemohl vytvořit monopol, protože lidé pěstovali konopí odpradávna, a tak si vystačili velice snadno sami.
Proto byl najat Harry Anslinger, aby odcestoval do Ameriky a pošpinil dobré jméno konopí. Rozpoutala se masová kampaň zacílená na justici, policii a významné organizace, která během mnoha následujících let ovlivnila miliony lidí. Jako nová entita spatřila světlo světa marihuana – nemravná, silná a agresivní droga.
Ačkoli se konopí pěstovalo mnoho set let na celém světě, stalo se zničehonic smrtící trávou. Ničím nepodepřená tvrzení o škodlivých účincích se na veřejnosti šířila prostřednictvím řetězce Hearstových novin. Konopí bylo zakázáno. Jeho využití jako potraviny, na vlákno, papír, palivo a v medicíně se ignorovalo a zbytek světa vedl dál válku proti zcela nevinnému konopí jako vynikající technické plodině.
,, Proč spotřebovávat pralesy, které rostly celá staletí a těžit doly, jejichž bohatství se tvořilo celé věky, když nám stačí rostliny a minerální produkty z každoroční slizně?“ Henry Ford
Zákony zakazující naprosto veškeré používání rostlin konopí mají kořeny ve zkorumpovaném světě postprohibičního amerického ministerstva financí. Zákon o dani z marihuany z roku 1937 byl zkonstruován tak, aby se stažením technického konopí z amerického trhu umožnil obrovský rozmach dřevorubectví, dřevozpracujícího průmyslu a výroby syntetických vláken. To vše bylo naplánováno a společnost Du Pont tak získala díky tomuto zákonu obrovské jmění.
Trik spočíval v přepracování zákonů s použitím některých ze stovek místních a slangových názvů pro rostlinu a s tím souvisejícím zamlžením hlavního důvodu celé akce. Američané tehdy velmi dobře rozlišovali konopí se sníženým obsahem THC vhodnou jako průmyslovou rostlinu a název Cannabis, pokud šlo o lékařské účely. Ovšem vlna novinových článků s palcovými titulky začala nafukovat problém měst na hranicích s Mexikem, kde místní obyvatelé kouří exotickou a nebezpečnou drogu s názvem Marihuana.
Federální úřad pro narkotika se chytil příležitosti zvýraznit svou velikost a nepostradatelnost. S chladnou hlavou sepsali petici, že slangový termín zahrnuje vše, co se týká Cannabis Sativa, a dokument doručili Kongresu.
Chytrá taktika zabrala, a dokonce stále odolávala. Někteří velcí průmyslníci ale proti zákonu protestovali. Americká lékařská asociace poslala do Kongresu své nejlepší odborníky, aby zákonu zabránili. Dr. William C. Woodward útočil těmito slovy: ,,Nejsme dosud schopni pochopit, pane předsedo, proč byl tento zákon připravován po dva roky v naprosté tajnosti bez konzultace s kýmkoli z odborníků, z řad profesorů medicíny… Víme, že žádný lékař se s tímto zákonem nemůže ztotožnit, protože marihuana není žádná droga, pouze slangový výraz pro Cannabis.“
Když už bylo všem jasné, v čem problém spočívá, tentýž doktor Woodward napsal prorockou výstrahu: ,,Tento zákon má naprosto jasný účel – uvalit na konopí a jeho léčebné používání takové množství restrikcí, aby se postupně zabránilo jakémukoli použití tohoto léku. Může to vést k tomu, že celá společnost bude v budoucnu o její cenné léčebné účinky ochuzena.“
Slova doktora Woodwarda se do puntíku vyplnila. Všichni lékaři, kteří předepisovali Cannabis nebo dokonce studovali její účinky, začali být považováni za zločince. Pacienti, farmáři, lékaři – všichni byli házeni do jednoho pytle s násilníky.
V New Yorku se v roce 1942 utvořila komise LaGaudia, která začala používat ty nejlepší a nejmodernější metody, jež byly v té době dostupné. Podařilo se jí dokázat, že všechna tvrzení o zdravotních rizikách a psychologických účincích konopí používá Kongres jen proto, aby podpořil její nesmyslnou prohibici. Drogová policie odpověděla po svém. Několik uznávaných vědců, kteří se pokusili odporovat zákonu, mělo zničenou kariéru.
Rodící se drogovou válku na čas přerušila druhá světová válka. Federální vláda zorganizovala vlastenecké farmáře, aby oseli milion akrů průmyslovým konopím pro válečné účely, zvláště kvůli vybavení letectva a námořnictva lany, padáky a dalším nezbytným materiálem. Velice brzy po skončení války ovšem federální i státní policie začala proti konopí opět bojovat a do svého zájmu si vzala zejména etnické menšiny a umělce.
V průběhu větší části dvacátého století bylo používání konopí pro léčebné účely tvrdě potlačováno. Nemocní, kteří tvrdili, že jim konopí pomáhá, byli zesměšňováni a vystavováni naprostému opovržení. V několika zemích sice pokračoval výzkum konopí, ale represivní kampaň brzy dosáhla mezinárodního měřítka, protože represe se stala součástí Vzájemné úmluvy OSN.
V šedesátých letech byl Cannabis oficiálně označen za bezcenný lék. Byl zařazen mezi halucinogeny, což bylo pro byrokraty nejjednodušší. Komise složená z Nixonových poradců po prozkoumání jednotlivých případů navrhla zastavit kriminální stíhání případů souvisejících s konopím a současně připustila její určitý léčebný význam. Našlo se několik pacientů, kteří dokonce uspěli v soudních sporech a to odstartovalo vznik federálního programu pro výzkum nových drog (Federal Investigational New Drugs program). Jeho specifický přístup s sebou přinesl i nešťastné důsledky – spočívaly v anulování všech dosavadních výzkumů. Začínalo se úplně znovu, jako s novou látkou! Zákon tak předvedl krutý trik.
Tato lež však potrvá pouze omezenou dobu, protože pravdu už zná mnoho lidí a nakonec stejně zákonitě zvítězí!
